Jóga, setkávání a chvíle, které jsme si chtěli uchovat
Třetí ročník Yoga Festu Říčany máme za sebou a emoce v nás ještě doznívají. Na upcyklovaném statku ve Voděrádkách se odehrálo něco mimořádného. Ta energie. Ta atmosféra. Úsměvy, objetí a radost z toho, že můžeme být spolu. A tentokrát nám přálo i počasí, které otevřelo další možnosti, jak si tohle krásné místo užít.
Když se za celým dnem ohlížím, vybavují se mi hlavně lidé. Viděla jsem vás soustředěné při lekcích, zabrané do rozhovorů i jen tak odpočívat. Byla jsem dojatá. Právě v takových chvílích cítím, proč má smysl festival připravovat.
Dub místo květiny a společný začátek
Ditě Vlček jsme tradičně předali dub místo květiny. Jako poděkování za to, že se festival může uskutečnit právě ve Voděrádkách. Strom, který může dál růst, mi k tomuto místu připadá přirozený. Stejně jako úcta k tomu, co už existuje, a chuť dávat věcem nový život.
Festival jsme otevřeli společnými mantrami Om Guru Dev a mou oblíbenou Sita Ram. Na chvíli jsme se všichni potkali v jednom společném naladění. Pak už jste se rozprchli za programem a statek začal žít festivalovým dnem.

Bohatý program s větším prostorem k zastavení
Letos jsme program trochu obměnili. Zůstal bohatý, ale myslím, že mu prospělo zklidnění. Byl tu prostor něco nového vyzkoušet, naslouchat i nechat zážitky chvíli doznít.
Mezi vystupujícími byli Veronika Carmanová, Eliška Flow, Zuzka Klingrová, Lucie Huříková, Radek Laci či Michal Rauer. Každý přinesl vlastní zkušenost, jiný způsob vedení a osobitý přístup. Mohli jste ochutnat různé přístupy k vědomému pohybu, které spojuje pozornost k tělu, dechu a tomu, jak se právě cítíme.
A mezi jednotlivými lekcemi se odehrávalo něco stejně důležitého. Setkání, sdílení, úsměvy i objetí. Chvíle, které nenaplánujete do programu, ale které nakonec spoluvytvářejí atmosféru celého dne.
Když se odpočinková zóna rozezní
V teepee probíhaly ceremonie a hudebníci Písně Země se rozhodli uspořádat koncert před kavárnou. Z odpočinkové zóny se tak stalo malé hudební srdce festivalu. Místo, kde se dalo zůstat o něco déle, zaposlouchat se a nechat další lekci na chvíli počkat.
Hudba propojila lidi, kteří si přišli odpočinout, dát si něco dobrého nebo se jen potkat. Najednou byl i čas mezi programem zážitkem sám o sobě. Právě takové nečekané momenty mám na festivalu ráda.
Meditace v lese: od zvědavosti k nádhernému zážitku
Novinkou letošního ročníku byla meditace v lese. Petr Vlček tam během roku připravil ambisonickou zvukovou instalaci. Přiznám se, že podle názvu jsem si vůbec neuměla představit, co mě čeká. Pak jsem přišla na oficiální otevření a uslyšela ji na vlastní uši.
Zvuk, který vás obklopí uprostřed lesa, se těžko popisuje. Člověk se začne zaposlouchávat jinak a víc vnímat i místo kolem sebe. Hned jsem šla za Ditou a Petrem s otázkou: Nemohli bychom tady při festivalu udělat meditaci?
Jejího vedení se ujala Simona, která stála u zrodu festivalu. A bylo to nádherné. Lidé se kochali, naslouchali a dopřáli si chvíli zastavení mezi stromy. Měla jsem radost, že se tenhle nápad podařilo uskutečnit a že jste ho mohli zažít s námi.
Už teď přemýšlíme, jak na něj příští rok navázat. Jen ještě potřebujeme zjistit, kde se objednává počasí. Letos nám totiž umožnilo využít Voděrádky zase trochu jinak a ukázalo, kolik možností toto místo nabízí.
Děkuji, že jste byli u toho
Děkuji všem, kteří třetí ročník spoluvytvářeli. Návštěvníkům, lektorům, hudebníkům, partnerům i celému organizačnímu týmu. A Ditě a Petrovi Vlčkovým za prostor, ve kterém se naše nápady mohou proměnit ve skutečnost.
Zůstává ve mně vděčnost a spousta okamžiků, ke kterým se budu vracet. Věřím, že jste si i vy odvezli něco, co s vámi zůstane v běžných dnech. Inspiraci pro svou praxi, nové setkání nebo vzpomínku na chvíli, kdy vám bylo dobře.
Co z letošního festivalu nejvíc zůstalo ve vás? Napište nám svůj zážitek nebo přání pro příští ročník. Budeme rádi, když ho pomůžete tvořit s námi.


